Your memories are all I have

5. april 2016 at 22:36 | Thanatos |  DIARY
Už je to poměrně dlouho. A já… já jsem v pohodě. Nebo si to alespoň snažím vsugerovat, mělo by to fungovat, nebo ne? Ale nutí mě to psát, což je asi dobře… Mám v sobě strašný zmatek, jakoby na paletě bylo tak nepřeberné množství barev, že už nemůžete najít tu základní.

Ale co mám říct… Bez tebe je to jen přežívání, možná ani to ne. Znáte přenesení citů? Já jo, ale bohužel sem, si to uvědomila až teď. Celou tu dobu to nebylo o nikom jiném. Jako bych bloudila v nekonečném kruhu, který nemohu opustit. Kdybych tak učinila, rozervalo by mi to srdce na kousky. Čekala jsem dlouho, tak dlouho. Ve svitu slunečních paprsků, které spalovaly nejen mou kůži ale i mou duši. Snažila jsem se ukrýt ve stínech, ale všude si mě pronásledoval. A teď… jsi pryč. Znenadání. Nečekaně. Víte, co bolí víc, než to když vás někdo opustí? To když pomalu vidíte, jak vás přestává mít rád. Věřte mi. Jestli tohle nikdy zažijete, je mi vás upřímně líto. Nic vám neotřese existencí tak jako to, když se ztrácíte z očí někoho, koho milujete. Jako byste se v jeho náručí pomalu měnili jen v nehmotný stín, na který stejně zapomene. Myslíme si, že máme všechno, ale nemáme nic. A v momentě, kdy dosáhneme nirvány, padáme dolů. Celou dobu si přehrávám v hlavě příběh, kde za to můžeš ty. Jenže je to jen mé v hlavě. Víš, že sem nemocná. I tak to bylo v pohodě. Než toho bylo moc. A já začala žít jiný příběh, než ten který sme měli. A celý sem to zkazila. Nikdy to neřeknu nahlas. Je to moje vina. Za to že pomalu ztrácím vše, co sem kdy chtěla, si můžu sama. Je to moje chyba. Promiň. Kdybych to mohla zachránit a vrátit čas… řekla bych to klidně milionkrát. Četla jsem něco ve smyslu: "Představte si, jaké by to bylo, mít šanci potkat určitou osobu znovu a začít úplně od začátku." Bylo by to… byl by to ten nejkrásnější svět, jaký by být mohl. Ale není, viď? Nikdy nebude a jediný rozdíl mezi námi je ten, že ty to víš. Bojím se, že tohle je zase konec. Možná to tuším… Ale nechci, ne - nemůžu - na to myslet. Včera sem tam seděla sama. A myslela na tebe. Po pár minutách jsem si uvědomila, že jsem celá promočená od slz. Bolí to… tam hluboko. Jako nic v životě. Myslela jsem si, že je to za mnou, ale není… Dokážu? Dokážu jít dál? Ne… Já vím, že ne…


I've been gone a long long time - waiting for you
I din't want to see you go, oh, no, no
And now it's hurting so much, what can I do?
I wanted you to be my wife
The days are passing slowly, since you've gone
Your memories are all I have, yes I have
I sit here waiting but you'll never show
Without you I can't carry on, ooh my baby

You said you'd always love me, all of my life
And then you said your last goodbye, yeah, goodbye
Why the sudden change, why all the lies?
I should have seen it in your eyes
The endless hours of heartache, waiting for you
My summer love has turned to rain, all the pain
The silent emptiness of one sided love
My life means nothing now you're gone, ooh my baby
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Yuki Yuki | Web | 10. april 2016 at 14:43 | React

Bohužiaľ (pre niekoho našťastie), niekedy naše spomienky ostanú len spomienkami.

2 Keeble Keeble | Web | 5. june 2016 at 13:51 | React

Třeba jednou, v paralelních vesmírech

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement