Nečekám už vůbec nic

3. april 2016 at 14:12 | Thanatos |  DIARY
Ve snech chodím kolem zrcadel. Miliony zrcadel, odrážející jedinou osobu, ale přesto je v každém zrcadle někdo jiný. Tak chodím po střepech, aniž bych si uvědomila, že za sebou nechávám krvavou stopu. Všude cizinci, proč jsou tak povědomí? Poslouchám hudbu, která odnáší mou duši pryč. Nikdo to nechápe. Ten pocit hluboko uvnitř, jenž nutí neustále zavírat oči a propadat se. Do jiných sfér, kde není nic hezkého. Slyším to. Když usínám, tak je slyším. Tak dlouho… šepot rozpolcených srdcí, jenž upadají do temnoty a hlasitě se brání. Vidím slzy v očích dřív, než přijdou. A musím se hlasitě smát, protože mi to dělá dobře. Hledám ten správný proces, který by mě posunul dál. Ale bojím se tmy. Pokaždé když běžím, snažím se být rychlejší než můj stín. A ve tmě je můj stín všude. Proč mě nenechá jít? Není tu, nikdy se neozve, ale když chci odejít, drží mě tak pevně, že mi jeho temnota prolézá skrze kůži až do srdce. A to se na jistý čas zastaví. Kolikrát se mi může zastavit srdce, aniž by se nic nestalo? Pozdě. Vždycky má pravdu. Já ho už dávno přestala poslouchat, ale on měl vždy pravdu. Občas cítím, co mi chce říct. A taky cítím, že je to pravda. Ale z trucu ho neposlechnu. Při dlouhých bezesných nocích, kdy úplněk vrhá své odhalující paprsky na mou postel, mě pozoruje. Nečekám, že to někdo pochopí. Nečekám, že někdo ví, o kom mluvím. Nečekám už vůbec nic. Kromě blízkého konce.

 

1 person judged this article.

Comments

1 Fredy Fredy | Web | 3. april 2016 at 15:55 | React

to je mi ale hezký článek, psát umíš moc dobře, jen tak dál :-)  ;-)

2 xxx xxx | Web | 9. april 2016 at 0:57 | React

obcas nemuzu spat

3 Keeble Keeble | Web | 5. june 2016 at 15:52 | React

Tvoje slova jsou jako droga, jako jed. Nemůžu přestat číst, přestože bolí, když v nich člověk nalézá sám sebe. Dokonalý.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama