October 2015

konec asi už podruhý

29. october 2015 at 21:48 | Thanatos |  DIARY
Jen potřebuju něco napsat. Prostě musim. Nebo… nebo nic. Nebo umřu o něco víc než normálně.

Myslela jsem si, že tenhle druh konců přijde neslyšně. Ale mýlila jsem se. Bylo to… jako by to skončilo už několikrát. Jakoby všechny city vyhasly a šlo se dál. Ale ten malý plamínek přetrvával. Nebyl téměř vidět, ale postupně pálil vše okolo. Až se z něj stal neuhasitelný oheň. A teď tu sedím a myslim si, že mi došly všechny slzy. Že víc pro toho člověka už nevyroním. Ale je to pravda? Přišlo to tak náhle… nebo snad čekaně? Najednou to tu bylo a kdybych to měla převést na něco kurva srozumitelnýho, abych nebyla doslovná, protože by to stejně nikdo asi nepochopil nebo bych vyzněla jak píča, tak to bylo něco jako: Nevadí, když to celý zapálím a prach rozmetu do ztracena, jako by ani nic nebylo? A já odpověděla s pitomým usměvavým smajlikem : ne :). A s doprovodem slz mi došlo, že tohle je ten definitivní konec. A nezůstalo vůbec nic. Není na co vzpomínat, protože pozůstatky vzpomínek vzal nechtěně onen plamen.
A tak tu sedim, píšu a nevim, jestli vlastně něco cejtim nebo ne.

Chci něco cejtit? A měla bych snad?
měla bych truchlit pro něco, co už dávno není?

Kira je boží

25. october 2015 at 20:02 | Thanatos
všichni jste strašný sráči... až na Kiru
je totálně boží a já si jí jednou vezmu a budeme spolu zabíjet lidi, žejo (protože je Kira,chápete)
když řikala, že v reálu není tak zajímavá, tak to byla prolhaná děvka, protože prostě kurva je ♥
mucky fucky


Reflex

19. october 2015 at 22:17 | Thanatos |  DIARY
Budím se. Neustále se mi to vrací, pokaždé jinak, ale je to tu. Nedá mi to spát. Pronásleduje mě to všude. Nedokážu se té nenávisti zbavit. Nedokážu jim odpustit, co mi udělali. Nejsem totiž žádnej zasranej ježíš. Nenávidim je. Všechny. A nenávidim taky sebe, za každičky reflex, ke kterému mě má minulost nutí.
Koukala jsem na to, jak precizního vraha přinutili k běsnění pomocí předčítání slov z jeho deníku. Začal šílet. A já se divila. Jak to všechno může takhle zkazit jen díky minulosti, jenž mu to připomnělo.
Ale teď to chápu. Je to reflex. Vybaví se nám to a naše tělo reaguje, aniž bychom chtěli. A tak se teď klepu a je mi jako tenkrát v ten moment. Chce se mi brečet a nevím, zda-li zabít je nebo sebe. Směju se, zatímco mé oči pláčou. Nebo pláču, zatímco se mé oči smějou?
Přestane někdy ta bolest? Nenávist plodí nenávist. Bolest plodí bolest. A žádné zranění nikdy nebude zapomenuto, to už přece ale každý jistě sám ví, nebo se snad mýlím?

sakrogoat: Dirck Jacobsz - Portrait of Pompeius Occo (detail)

Občas taky kreslím

14. october 2015 at 22:04 | Thanatos |  ART

Jo, občas taky něco kreslím. Tohle bylo po dvouměsíční pauze... a předtím tříměsíční. Jo, kreslím fakt málo, ale asi zase začnu, třeba mi to pomůže utopit mé smrtelné myšlenky v barvách. (tužkách)

Něco a zároveň nic

13. october 2015 at 20:03 | Thanatos |  DIARY
Stále hledám smysl a nenacházím žádné uspokojení
jako bych se na svět dívala prázdnýma očima... mrtvýma
mám v hlavě miliony obrazů a všechny míří nenávratnou cestou k smrti
cítím, jak mi srdce pumpuje krev do mých žil
a miluji, když odchází
tak neslyšně, přitom tak hlučně
nechávám po sobě spoušť a s nuceným úsměvem pálím věci kolem sebe
plameny si berou celou mou duši a ta se mění v popel, který se ztrácí do nekonečna
a já se tvářím děsně nezaujatě
aniž by si kdokoli všiml, že nasávám vůni růží
a utápím se v ní

luminous-void: Zdzislaw Beksinski