July 2015

schránka

27. july 2015 at 0:13 | Thanatos |  DIARY
Je mi strašně fajn kurva
Jen nevim, jestli se mám prostě smát, brečet nebo tomu.. domyslete si něco hodně sprostýho.. bodnout nůž zezadu do hlavy
Díky, fakt díky za všechno
Díky za ty strašně zkurvený chvíle ničeho a všeho
Rozplývám se samou extází do vesmíru a měním se zpět na molekuly a bůhví co
Potřebovala bych facku nebo kopanec, abych se probrala a uvědomila si, kdo jsem a v jaký realitě se nacházím
Protože se ztrácím. Občas tady a občas jinde
Přemýšlím nad nesmyslnýma věcma a pozoruju, jak mizím a zase se sjednocuji
Jak umírám a znovu ožívám
A pokaždé jiná… a o něco prázdnější
Jako schránka
Prázdná schránka
Která se časem zkrátka rozpadne, protože je stejně k ničemu


JEDINÉ, CO JE NESNESITELNÉ JE TO, ŽE NESNESITELNÉ NENÍ NIC

Navždy nic

2. july 2015 at 23:10 | Thanatos |  DIARY
Přemýšlela jsem, proč vlastně píšu. Asi jsem psala vždy proto, že se v komentářích objevil někdo mně podobný a napsal něco, co mě chvilkově naplnilo. Uklidnilo, rozhodilo, whatever. Jenže, co za psychopata musíš bejt, abys tohle četl?
Jsem v klidu, relativně. Asi jako normální člověk. Můj psychiatr mi řekl, že jsem sebestředná hyena a že za svých padesát let praxe tohle mohl říct jen pár lidem. Totálně sociální idiot s nerozvinutou empatií, který se zajímá jen a jen o sebe. Říkám mu, že taková přeci nejsem! Vždyť jsme citlivá, soucítím… A on na to, že tohle dělám jen pro sebe. Že tím naplňuji své emoční prázdno a všechny cizí příběhy si slejvám do svého prázdného života, abych se měla čím živit. A víte co? Já se naštvala. Protože je to pravda, žejo. A vida - existenční krize je na světě. Nebo není? Je mi to přece jedno.
Ale dnes tak sedím na zahradě a probíráme, co bude za patnáct let. A já přemýšlím. Co se mnou bude? Děti nepřipadají v úvahu, mám přece sny - velký sny. Sním o tom, že budu multimiliardář a věřím tomu, chci totiž něco dokázat a nikdy se nespokojím s málem. Problém tkví v tom, že pro to nic nedělám. Jsem "sociálně vyčerpaná", přijdu domů a jdu spát. Vzbudim se, jdu si zaběhat, pak mrhám svůj čas na sociální síti s někym, s kym to stejně nemá budoucnost a jdu zas spát.

Žiju v bohatý rodině, mám asi vše, co chci - i když vím, že jsou na tom i líp. A pozor, lidi, já si toho vážím. Opravdu strašně moc. Ale stejně je můj život totálně prázdnej a já evidentně nejsem schopná ho naplnit, protože prostě tu motivaci nemám. Nevím, co dál a hlavně proč jít dál. Snažím s ehledat v prázdnejch poetismech s cigaretou v puse a stejně je to na nic.

Měla jsem strašně velký sny a strašně velký odhodlání. Snila jsem o jiném světě, kde jsou dva rudé měsíce a skoro žádný člověk. Snila jsme o vyšší existenci. A místo toho má existence jen klesá.