March 2015

OK

25. march 2015 at 19:23 | Thanatos |  DIARY
Váš blog navštívilo 0 lidí, ok.
Chytám záchvaty, chce se mi brečet a ztrácim kontrolu nad mym zkurvenym životem. Místo toho, abych se šla učit ty zasraný ekonomický výpočty, ze kterých jen tak btw propadám, tu sedím a píšu tenhle článek, kterej stejně nikoho nezajímá. A proč? Protože mám v hlavě milion myšlenek, milion odlišných hlasů a každý na mě řve něco jinýho a já blázním. Vidím, co vlastně není. A slyším… hlasy. Jsou reálný, vážně. Vůbec to není nějakej projev psychopatie nebo tak. Jsem uplně v pořádku, jen neumim mluvit potichu a musim řvát. Ale to je ok, žejo? Všechno je vlastně ok, dokud neležíš tři metry pod zemí na místě, kterýho se každej bojí. (a který je zarostlý plevelem) Mám chuť si dát už asi miliontý cígo a prostě vypnout. Jít spát. Nevzbudit se. Něco takovýho. Ale místo toho musim do tý školy, kde polovinu věcí nedávám, protože nemám sílu se učit a mezi lidi, který si nejméně desetkrát denně představuju zborcený v krvi a s proraženou lebkou.

OK.

O nepříjemném prozření

17. march 2015 at 20:10 | Thanatos |  DIARY
Někdy člověk udělá věc, kterou chce už strašně dlouho udělat s domněním, že stejně určitě vyjde. A tak to bezstarostně udělá, čeká a čeká a nakonec zjistí, že ta domněnka stoprocentního úspěchu asi nebyla až tak přesná.
A já si jednoho dne uvědomila, že žiju úplně jiný život, než žiju doopravdy. Žiju naivní iluzi uvnitř, hluboko a ještě hlouběji, mé hlavy. Neschopna racionálně zpracovat informace z okolního prostředí. Tak si je prostě přetvořím pro sebe. Mám přátele, jenž nejsou skuteční. A jsem zamilovaná do někoho, kdo nezná moje jméno. Jen tak pro nic za nic. Protože mě to prostě napadalo a já si začala stavět betonové město na papírovém podkladu. Bylo to předurčeno ke zkáze hned v okamžiku, kdy jsem položila první stavební kámen. Papír se začal protrhávat a s každým přibývajícím kamenem se trhal víc a víc a realita pomalu, po paprscích, pronikala skrze mou mysl, až jí nakonec ozářila úplně a nastalo zhroucení. Emoční, psychické, fyzické - všechno dohromady.

Je můj život skutečný nebo je to jen výplod mé choré mysli? Budu mít někdy plnohodnotný život nebo budu navždy uvnitř vězení s pomyslnými mřížemi? Pro ten jeden sladký polibek…?

Umělcova zkáza

4. march 2015 at 17:24 | Thanatos |  DIARY
My life seems to be full of good things. Maybe.

Umělcovou zkázou je vášeň pro krásu. Jednoznačně. Pro krásu všeho druhu. Od vycházejícího slunce, přes ženská ňadra až po symetrické líční kosti. Někdy mám pocit, že v té kráse až topím. Brečím, směju se, bere mi dech a opět mi ho vráží. Střídavě miluji a nenávidím. Je snad nějaký více prchlivý cit, nežli láska? Pokaždé, když za ním sedím, sedím zcela fascinovaná. Uchvácená, plná nepojmenovatelných dojmů. Ach Lucifere, už celý měsíc. Celý měsíc mi nedá spát. Je jako zářivá perla uprostřed ztemnělého oceánu bez života.
Máme pudy a máme inteligenci. Prý je tu inteligence proto, abychom pudy potlačily. Ale jak můžeme potlačit něco tak přirozeného? Pocit, jenž se nám zarývá do morku kostí. Pocit, jenž v nás vyvolává nepřeberné množství dalších pocitů na sebe navazujících.

Miluji. Můžu říct, že celým svým tělem a celou svou duší miluji tu slovy nepopsatelnou krásu.

Chci být součástí té krásy. A chci, aby ta krása byla součást mě.