June 2014

Lačnící po něčem, co nejsem schopna přijmout

28. june 2014 at 23:14 | Thanatos |  DIARY
Možná jsem až moc lačnila po změnách, na něž jsem nebyla připravena. Poslouchám vážnou hudbu a společně se slzami v očích vkládám na papír své úzkostné představy z jiných světů. Patří tato mysl mně nebo jsem jen hostitel, který je neodkladně odsouzen k zániku? Ztrácím se v temných bezbarvých snech. A který život je vlastně reálnější? Onen snový nebo ten, kde si na věci můžeme sáhnout? Já odpověď znám. Ale k čemu mi je poznání, když nemůžu být s tím, s kým chci? Plakala bych. Uronila bych řeky, co řeky - moře, slz. Ale věci, které jsou již ztraceny se už nikdy nevrátí. A nám zbude pouze prázdné místo, které se s postupem času bude zvětšovat a zvětšovat, až nás úplně sežere. Nebo nám možná sežeru onu osudovou mizérii, s níž jsme se narodili?

Milovat a být milován. Jak prosté. A jak těžké.

Uprostřed všeho a ničeho

19. june 2014 at 19:23 | Thanatos |  DIARY
Má kůže bledne a smysly vadnou. Blížím se snad konci? Den ode dne se každý nádech mění ve větší utrpení, každý další krok v zázrak. Kdybych nebyla mrtvá už několik let, mohla bych se snad i obávat, že se ona smrt blíží. Můj mozek vypovídá a duše skuhrá pod těžkou váhou myšlenek a nezvladatelných stavů mysli.
Vybavují se mi vzpomínky. Pamatuji si, jak jsem se vždy hrabala v obsáhlé knihovně a mé neposedné ruce vždy skončily stejně na tom samém místě. Na knihách o magii. Babička mi vždy dávala do hlavy, abych s tím nezačínala příliš brzy, prý to člověka pohltí. Bála jsem se. Ale řekla bych, že ona opojná magie s příslibem nekonečna člověka stejně jednou zláká - alespoň mě ano. A tak jsem se ponořila do tajů nepoznaného a teď stojím na útesu, zatímco nepojmenované požírá mou duši - mou osobnost.
Vlastně nestojím ne pokraji útesu. Propadám se do hlubin. Třpyt paprsků dopadajících na hladinu je v nedohlednu. Stejně jako dno. A tak jsem pohlcena věčnou tmou, která skrývá nejhorší noční můry, jejichž žhnoucí oči mě propalují skrz na skrz. A v té tmě ztrácím sebe samotnou - uprostřed ničeho a všeho. Hladina stejně daleko jako dno. A já tuším, že ke dnu ani nedorazím - ne celá. A i kdyby. Budu mít sílu se odrazit?


Jedno z nejlepších anime. O smrti, temnotě a božím 'nevyslyšení'. A o nás, co si nevybrali dobrovolně život v temnotě.

Jediná spravedlnost

14. june 2014 at 10:22 | Thanatos |  DIARY
Nedokážu najít slova, a tak se ztrácím ve svých myšlenkách. Propadám se do temnoty bez jediného světla. Už jsem skoro zapomněla, jaké je to… žít?
Jediná spravedlnost na světě je smrt. Není špatná nebo dobrá, zkrátka je. Nikdo neumře příliš mladý, nebo naopak příliš starý. Není rozdíl ve smrti. Smrt je pro všechny stejně krutá, stejně spravedlivá.
Nevidím rozdíl mezi pěšáky a katy. Nevidím už žádné zákony.
Když už ve svém životě nemůžeš najít více světla, obrátíš se k temnotě. A to je moment, kdy poznáš pravou svobodu.
Možná je tohle rozloučení. Možná by mělo být.

Konec jedné kapitoly. Nebo taky možná ne.

VŠECHNO TO MAŽU A SMĚJU SE!