April 2013

Navždy

14. april 2013 at 17:40 | Thanatos |  Ze života
,,Navždy?"
,,Navždy…"

Na co čekáš? Nepřijde. Víš to. Vzdej to.
Ne, nechtěla to slyšet. Nechtěla cítit hořkost pravdy, stačila jí hořkost slz. Bylo těžké to vzdát, když tahle malá naděje byla to jediné, co měla. Bylo těžké odejít, když neměla kam.
Možná tohle byl ten důvod, proč stála uprostřed osvícené lesní louky, která již pod náporem jara rozkvetla, jak duše malého dítěte, radující se nad krásami okolního světa. Možná byl důvod zcela jiný. Možná jen věřila. Ta zatracená víra ji dostala až sem. Na pokraj smrti, na pokraj zhroucení, na pokraj sebezničení. Víra promění jed v křišťálově čistou vodu. Víra přináší výsledky. Věděla to, věřila, musela věřit.
Zavřela oči a jen čekala. Naslouchala okolním zvukům. Šumění potoka, zvukům lišky, šeptání větru, chvalozpěvu ptáků. Slyšela toho tolik, ale ne to, co chtěla.
Vzdala to. Nač čekat na spásu, když už je dávno zavržená? Otevírala pomalu oči. V tom to viděla. To, na co čekala. To, v co věřila.
Ležérně tam stál a opíral se o strom, na tváři mu pohrával vlčí úsměv.

,,Řekl jsem navždy…"


Tumblr_mkfi3rzb9p1rpcvqdo1_500_large


Spolu dokážeme dobýt svět. Nebo ho zničit, co si vybereme?

3. april 2013 at 14:38 | Thanatos |  Fantasy
Společně můžou dobýt svět. Nebo ho zničit. Společně dokážou cokoli. Takový pocit to byl. Takový pocit to je, když naleznete tu svou druhou část. Nebyl to mýt, byla to holá pravda. Problém, lidský problém, spočívá v tom, že život je příliš krátký , příliš bezvýznamný, než abyste se pokusili hledat někoho vám hodného.
Usmál se na ni tím svým vlčím úsměvem a ona věděla, že to co tak dlouho hledala, našla. Právě tady a teď. Žádné vždy a navždy, ale tady a teď. Ztrácela se v těch černých očích, byly jako vesmír. Tak nekonečné, neproniknutelné a nevyzpytatelné. On s ní sdílel plamen, jenž nikdo jiný nechápal. Nestačila ani mrknout a stál těsně před ní a ta propast povolovala. Nedokázala ani dýchat, věděl to, užíval si to. Sklonil se k jejím rtům. Jen tam tak nehybně stál, rty těsně u jejích. Cítila jeho dech, který byl mimochodem nucený, součástí jeho plánu. Ale nepolíbil jí. Její smysl bláznily, nedokázala uvažovat racionálně, nedokázala vůbec uvažovat. Nepolíbil jí, ale chytl jí za ruku a vedl jí. Ke kořisti. Když k té mladé dívce došli, rozhořely se mu očí touhou, nikoli po dívce, ale po tom že může sdílet svou vášeň právě s Ní. A pak to přišlo. Její zorničky se rozšířily, špičáky zostřely tak jako nikdy, svaly napnuly. Byl tu jen hlad, nekonečný hlad a chtíč. Chtěli víc. Oba dva. Byli tak stejní. Nebylo to jako sex, tohle bylo něco mnohem víc. Víc než by obyčejný člověk mohl kdy pochopit. Bylo to, jako by si vyměnili duše, propojili myšlení, stali se jedním. Jedním ldravcem, tak silným, tak chytrým, tak bystrým. Spolu dokázaly všechno.
,,Společně můžeme dobýt svět. Nebo ho zničit. Společně dokážeme cokoli. Co si vybereme, má krásko?" Stačil jediný pohled do těch bezedných očí a ona to věděla. ,,Ty to víš..." A konečně ho políbila.

darkness, beautiful, beauty, boy

The Pretty Reckless - Far From Never

1. april 2013 at 0:05 | Thanatos |  Songy
To je, kde dnes večer stojíme
Tak daleko od nikdy....
Just give me one more try ..