March 2013

Imagine Dragons - Radioactive

28. march 2013 at 17:17 | Thanatos |  Songy
It's a revolution I suppose
We're painted red to fit right in
Welcome to the new age

Jedna z písniček, co mě chytla na první poslech. Význam je zřejmě jasný.

Navždy odsouzena...

23. march 2013 at 19:55 | Thanatos |  Slátanina všech možných emocí
Podíval se na ní odmítajícíma očima. Těma očima, které byly vždy tak upřímné, tak milující, chápající. Které vypovídaly o jeho čisté duši, ztrápené, ale tak čisté. Teď v těch očích viděla plamen, nikoli vášně jak to bývalo často, ale čiré zloby, neochoty, opovržení… Jediná věc, která ji držela, byl on. A teď se ztrácela. Nestála na zemi, ale padala a padala. Ten pád byl nekonečný, dopad tak krutý. Dopad jí oplatil všechny ty kruté rány, jenž kdy způsobila. Přísahal by, že největší bolest jí způsoboval ten jeho pohled, ale to se mýlila. Největší bolestí bylo, a to měla s bolestí větší zkušenosti než kdokoli jiný, když pohled odvrátil.
Nemohla. Zkrátka nemohla jen tak přihlížet. To zvíře se prorvalo na povrch, věděla, jak teď vypadá, věděla to, jakmile zakroutil hlavou. A pak.
TMA.
Otevřela oči. Její oči se upíraly do těch jeho. Jenže jeho oči se zavíraly. Usínaly věčným spánkem.
Co může být horší?
Snad jen, když posledním dechem vyslovil ,,I přesto jsem tě miloval, vždycky budu."
Nemohla, nezvládla, neuspěla. Navždy odsouzená. Navždy…

Skrytí pod povrchem

18. march 2013 at 20:57 | Thanatos |  Myself
Jedna z těch nocí, kdy jsem nemohla spát a musela jsem psát... Sama už nevím, co přesně měla znamenat, ale vím, že dokud jsem jí nedala na papír, neusnula jsem.



Malichernosti na povrchu,
Lež v ruce se záští.
Nitro od plevelu,
Kdo nás osvobodí?

Skrytí pod povrchem,
Čekající na šanci.
Milosrdenství nebo boj,
Podlehneš v nekonečném tanci?

Skrytá tvář,
Karty jsou na stole.
Natáhni plášť,
Jakého se chopíš postoje?

Výhra i prohrou může býti,
Jest třeba otevřené oči míti.
Pochopíš, že i pro cenu zlata,
Přijde vniveč veškerá snaha.

Člověk časem zjistí...

17. march 2013 at 10:50 | Thanatos |  ILUZE
Každý z nás sní asi o místu, kam by mohl vypadnout. Daleko od lidí, daleko od reality problémů v ní. Někdo si ho dokáže vytvořit, někdo ne. Někdo má alespoň vzdálenou představu a někdo ani to ne. A moje vysněné místo?
V hlavě mám dost často obrázek svého vlastního ráje. Je plný života. Němého života, bez jediného člověka. Svítí tam slunce, které mi neublíží. Mám se tam dobře, ba dokonce skvěle. Miluji přírodu, dokážu z ní čerpat. Je to moje soukromé místo, jež nikdo neobjeví. Dokázala bych tam strávit věky.
Ale člověk jednou zjistí, že to asi není tak jednoduché, jako se zdálo. Za svůj život si projde mnoha věcmi, zjistí toho tolik, že tomu sám nevěří. Někdo dřív, někdo později. Ale jednou si uvědomí, že věčnost je na nic. Pokud je sám. Možná tohle je to lidské prokletí. Nedokáže být sám. Ne navždy. A tak si i já uvědomuji, že můj ráj nemá smysl. Protože jak uvádí mnoho z vás, nejde o to, kde je, ale kdo tam je...

beautiful, criative, cute, paradise

V životě potkáváme mnoho lidí, ale pravdou je, že čas vše ukáže. Jedině čas nám ukáže pravou hodnotu vztahu. Čím starší jsme, tím víc poznávám svoje hranice. To, o čem jsme před rokem přísahali, že je to nejlepší, je najednou nedostačující. Ale čím to je? Podle mě člověk v životě ,potkává' lidi, které má. Stačí jen mít oči otevřené. Tím chci říct, že ono není tak těžké najít toho 'Někoho' s velkým N. Ale kdo nepozná, nemůže posuzovat, že?

Come up to meet you, tell you I'm sorry...

14. march 2013 at 19:38 | Thanatos
Come up to meet you, tell you I'm sorry...

I had to find you
Tell you I need you
Tell you I set you apart

Tell me your secrets
And ask me your questions
Oh, let's go back to the start....

*

I don't know, what else I have to say.....
But you don't know....
It's the worst thing ever...
You don't know.



R.I.P.

13. march 2013 at 19:30 | Thanatos |  DIARY
Prosím ne. ŘEKNĚTE, ŽE JE TO ZLÝ SEN A JÁ SE PROBUDÍM. Nechci. Já kurva nechci! Tak moc to bolí…
Umřel mi potkan. Někdo možná řekne, že je to jen zvíře. Ale… já ne. Nejde to… Když si vzpomenu na ty všechny sračky. Jak jsem se válela na zemi, nechopna vstát, kolem sebe krev a on jen nevinně koukal z té klece. Jak ležel vedle mě na posteli .. jak mi dodával štěstí. Jak tu byl se mnou ….. A teď……….. Je pryč……. Já to nezvládám………………… Tak moc to bolí… Protože teď už tu přítomnost prostě necítím, ať už byla jakákoli… Teď jsem tam v pokoji úplně sama… a možná nejen v pokoji….


R.I.P.

Tumblr_mjh72ag2dq1ritojio1_1280_largeTumblr_mjluierwuj1s6fqimo1_500_large
Všechno to viděl..... A nikdy mě neodsoudil .........

High heels [001]

12. march 2013 at 11:28 | Thanatos |  Inspirace
Mám šílenou úchylku na boty, obzvlášť na tyhle vysoké krásky. Konečně jaro, konečně ony!
A co vy? Máte je rádi ?



Iluze II.

10. march 2013 at 15:15 | Thanatos |  ILUZE
"Já mluvím o Silách, Eleno." Náhle přistoupil blízko k ní, oči ponořil do jejích a promluvil měkkým a naléhavým hlasem: "Zkoušela jsi všechno, a nic tě neuspokojilo. Jsi dívka, která má všechno, ale vždycky existovalo něco těsně mimo tvůj dosah, něco, co jsi zoufale potřebovala, ale co jsi nemohla mít. A já ti to nabízím. Sílu. Věčný život. A pocity, jaké jsi nikdy předtím neprožila."
V tu chvíli pochopila a v hrdle jí stoupla žluč. Zakuckala se hrůzou a odporem. "Ne."
"Proč ne?" zašeptal. "Proč to nezkusit, Eleno? Buď k sobě upřímná. Není pravda, že určitá část tebe to chce?" Jeho tmavé oči byly plné žáru a naléhavosti, držely ji ve svém zajetí, nedokázala uhnout pohledem. "Dokážu v tobě probudit věci, které po celý tvůj život dosud spaly. Jsi dost silná, abys mohla žít v temnotách, aby ses z nich dokázala těšit. Můžeš se stát královnou stínů. Proč si tu Sílu nevzít, Eleno? Dovol mi, abych ti pomohl se jí zmocnit."
"Ne," odpověděla a odtrhla svůj pohled od jeho. Nebude se na něj dívat, už mu nedovolí, aby jí tohle dělal. Nedovolí mu, aby ji donutil zapomenout… donutil zapomenout…
"Je to to nejzákladnější tajemství, Eleno," lákal ji. Jeho hlas ji laskal stejně jako konečky prstů, kterými se dotýkal jejího hrdla. "Budeš šťastná jako nikdy předtím."

Upíří deníky, Souboj, Kapitola 2.

Protože ty knížky miluji. Protože ten způsob, jímž je to popsáno je brilantní...

Dream...

7. march 2013 at 19:59 | Thanatos |  Ze života
Na dosah ruky. Mohla se ho dotknout. Cítila ho. Viděla ho. Byl tak blízko... Natahovala ruku. A byl pryč. Nebyl nikde, byla tu pouze tma a chlad. Chlad, jež obklopoval nejen její srdce, ale i celou její podstatu. Byl to sen… Přesto by přísahala, že to bylo skutečné. Byl to skutečný pocit. Někdo kdysi řekl, že sny se nemají podceňovat. Že ve snech je to skutečné stejně tak jako po probuzení. Chtěla tomu věřit. Snad i věřila. Ale přesto… Nebyl tu.
Byla tu sama. Jediné, co slyšela, byl její dech a sálající energii těch tvorů tam venku. Nic neviděla. Měla tmu před očima, tak temnou, tak nepřirozeně temnou.
Ach, kdyby jen mohla spatřit světlo. Kdyby jen mohla natáhnout ruku a cítit ten dotyk… Už to nedokázala dál snést. Už nedokázala ten pocit dál ignorovat, dělat, že není. Spánek. To jediné jí uklidňuje, to jediné jí dává naději, že možná někdy…. Možná někdy ten polibek bude opravdový. Možná jednou vše bude skutečné.
A tak ve 4:44 usnula věčným spánkem. Kdo ví, co se jí bude zdát tentokrát.


Blah..

4. march 2013 at 20:39 | Thanatos |  DIARY
Je to zvláštní jsem sama sobě sokem. Kde je má fantazie? Kde jsou ta slova? Kde je to všechno?
Kde jsou všichni?
Nikoho nevidím. Jsem tu sama. Vážně?
Proč to nikdo nechápe? Proč to nikdo nevidí? Proč se cítím tak... nepochopená, ztracená, bloudící, bez cíle?
Proč se nedokážu radovat z těch paprsků? Z toho světla všude kolem mě? Proč nedokážu vstát s úsměvem? Proč mi něco chybí. Cítím se tak.. prázdná. Nemám důvod vstát. Nemám důvod smát se. Přesto to dělám. Ta maska mě pronásleduje.
Kdo vlastně jsem ? Co jsem ? Připadám si jako cizinec. Cizinec, jež se ztratil a ne a ne najít mapu........

Padám.
Chytíš mě nebo odsoudíš?