Růžové štěstí

14. february 2013 at 10:26 | Thanatos |  Ze života
Nikdy by mě nenapadlo, jak bude utíkat čas pomalu v přítmí starého zatuchlého sklepa naší zkažené rodiny. Připadá mi to jako věčnost, co tu jen tahle ležím, neschopen vstát, neschopen mluvy. Jen myšlenky. Nesouvislé myšlenky, které se derou na povrch jako piraně uprostřed špinavé řeky plné odpadu. Po slabé kořisti, která už nemá dostatek sil na obranu.
Kolik je to hodin? nebo snad minut?
Kdy jsem si dal naposledy?
Vždy to bylo takové?
Nemůžu si to pamatovat, nechci. Ty prášky, ach, nikdy by mě nenapadlo, jak rychlý dojezd to bude mít. Bylo to nevinné, bylo to ze ztracené lásky a teď? Tu bojuji o život.
Slyším tlukot svého srdce a pravidelné výdechy. Jsou pravidelné, ale nevnímám je? Proč? Už nic neslyším, vidím jen tmu, ale mám otevřené oči. Je tohle vážně ono?
Daleko odsud, daleko od téhle reality. Slyším tu píseň. Vidím tu žárovku a ostrou žiletku. Ta krev, ta bolest, ta píseň, ty růžové prášky. Tehdy jsem jim naivně říkal růžové štěstí. Teď jsem v pekle, navěky odsouzen k věčnému smažení. Miluji dvojsmysly, tedy, miloval jsem je.
Kde jsou ty doby? Kde to bylo opravdu nevinné? Kdy jsem v lidech neviděl monstra, ale lidi? Jiskru, která jen čeká na objevení? Viděl jsem jí i v sobě. Byl jsem schopnej, se podívat do zrcadla. Neviděl jsem monstrum. Viděl jsem sebe. Měl jsem normální zorničky a jiskru v očích.
A teď? Ta jiskra odchází společně s mým životem pomocí krve, jež mi stéká ze zápěstí. Tohle je ten konec.
Tohle je mé růžové štěstí.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Máte svůj sen?

Ano 48.3% (85)
Ne 51.7% (91)

Comments

1 †SuicidePsychoMonstrum† †SuicidePsychoMonstrum† | Web | 14. february 2013 at 11:07 | React

Bolest. Prášky. Žiletka. Tmavý sklep u mě na baráku, kde si chodím vykouřit plíce a snažím se dávat dohromady své myšlenky. Jak já tenhle kurevský pocit prostě znám. Až na to, že jsem nikdy nebyla natolik silná abych zašla někam daleko. Žiletkou jsem si jen zmírňovala bolest a práškama jsem se otupovala abych na nic nemyslela. Období, které už nechci nikdy zažít, ale období, které mi pomalu a tiše klepá na dveře a já čekám na ten den, kdy se zhroutím a ty dveře půjdu otevřít ://

2 Insidious Insidious | Email | Web | 15. february 2013 at 9:12 | React

Ty emoce, které se nacházejí mezi řádky... jak člověk dokáže rychle spadnout a těžce se zvedá... Jak si máme smát na celý svět, když svět je taková kurva?... Musíme všichni vstát a bojovat za ten zbytek, který nám zbyl...

3 keepon keepon | Web | 15. february 2013 at 10:47 | React

Zanechává to ve mně silné dojmy. Skoro jako bych se při čtení tohoto článku viděla na dně, ve sklepě, sama. A dost možná, že i jsem. ... :-)

4 KT Wild* KT Wild* | Web | 15. february 2013 at 17:45 | React

V tom je to idiotství. V dané chvíli člověk prožívá něco zlého i dobrého. Postuoem času to vidí jaksi zamlženě. Tomu zlému se směje a na to dobré vzpomíná rád, vlastně na obojí vzpomíná rád. A proč? Protože teď je na tom hůř, má problémy a poněkud vážnější. Ale proč je to ještě horší? Protože kdyby v se v té minulosti zaměřil na to, co se mu líbí, bylo by teď toho víc, ale on si vybral trýzeň a ta se mmnahromaďuje.

5 vivienne vivienne | Web | 15. february 2013 at 20:31 | React

udivuje to. Tolik podobnosti, až to děsí.

6 Agie* Agie* | Web | 15. february 2013 at 20:43 | React

Ty časy jsou někde v prdeli . Sama nevím,jak se to stalo.

Ach,ten příběh mě zasáhl. Na mojí pitomou náladu ještě takovýhle,neuvěřitelně smutný,bohužel častý příběh v ralitě. Skvěle napsaný,nevím jak chválit. Jen asi tak - jednou to někam dosáhneš a já ti garantuju,že budu tvůj věrný fanoušek). Drogy jsou zlo i slast,mám k nim(naštěstí) odpor,kromě cigaret a trávy,těch lehčích pomalých zabijáků. Snad se nikdy takhle cítit nebudu..nikdo z nás. Mám Tě ráda !

7 Barnie Barnie | Web | 16. february 2013 at 12:00 | React

dost drsný, docela mě z toho mrazí.. na druhou stranu zase ale pěkně popsaný, člověk, když to čte, si všechno může dobře představit...

8 Dollie Dollie | Web | 17. february 2013 at 0:43 | React

veľmi dobre napísaný príbeh! myslím,že v tak krátkom článku si dokázala vyzdvihnúť tie najhoršie pocity..keď to vezmeme ako metaforu všetci taký pocit asi poznáme.. pocit,keď si myslíme že sme spadli na totálne dno svojich síl a že ďalej už nevládzeme ..

9 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 17. february 2013 at 23:45 | React

zvlastni je, ze je docela problem se na zapesti porezat. Za prve neni dobre preríznout tepnu a za druhe se musi rez vest ne kolmo, ale na cross a to docela hluboko, aby jsi z rany opravdu vykrvacel. Halvne to nechce tupy nuz, coz na dojezdu na cemkoliv je problem, protoze na dojezdu se proti clovekovi vsechno spikne a i ten nuz se neda najit. Pokud uz tak doporucuji strelnou zbran a ranu do spanku.

10 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 23. february 2013 at 15:40 | React

Moc děkuji, ale přeháníš ;)
Tuhle tématiku mám taky ráda, ale všichni píšou líp než já ;)

Nádherně napsané ♥

P.S. Kam zmizel ten poslední článek ?? Nestihla jsem se kouknout ani na to videjko :(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement